🗊Презентация Úvod do občanského práva, zásady, věcná práva

Úvod do občanského práva, zásady, věcná práva JUDr. Hana Kelblová, Ph. D.

Občanské právo je základním odvětvím soukromého práva OZ je obecný předpis Občanské právo – vztah subsidiarity k ostatním právním odvětvím soukromého práva (jsou k OP ve vztahu speciality). Speciální právní předpisy jsou např. zákon o obchodních korporacích, zákoník práce, autorský zákon a další

Historický vývoj občanského práva na území ČR 1918 ABGB (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch) recepční normou převzat a platil do 1950 (pouze v českých zemích, na Slovensku –uherské občanské právo) 1951 nový OZ vychází z Ústavy 9. května - z. č. 141/1950 Sb. (účinný od 1.1.51), platil na celém území republiky, byly z něho vyňaty manželské, rodinné, pracovní vztahy. 1960 nová Ústava (z. č. 100/1960 Sb.) -> na jejím základě - nový Občanský zákoník (z. č. 40/1964 Sb.) socialistické pojetí OP vztahů – zásahy státu do soukromoprávních vztahů

Prameny Ústava,LZPS zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník nahradil z. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

Východiska OZ individualistické pojetí soukromých práv základní instituty: rodina, vlastnictví, smlouva posílení individuální autonomie jednotlivce: „vše je dovoleno, co není zakázáno“ ekonomický liberalismus odstranění duality závazkového práva

Systematika OZ Obecná část: vymezuje základní pojmy ochrana soukromých práv právní skutečnosti (neplatnost právních jednání, promlčení a prekluze) postavení osob, spotřebitele, podnikatele pojem věci (rozdělení věcí, součást věci a příslušenství věci)

Systematika OZ Zvláštní část: rodinné právo absolutní majetková práva věcná práva dědické právo relativní majetková práva (závazková neboli obligační)

Zásady občanského práva Vodítko pro tvorbu, interpretaci a aplikaci norem občanského práva ZDROJE: Římské právo, teorie přirozených práv Nemění se v čase Zásada rovnosti stran se v OZ nezdůrazňuje, (ale je uvedena v LZPS) fakticky si strany nejsou rovny, úkolem práva je vyvažovat nerovnost slabší strany

Dovoleno je vše, co není výslovně zakázáno Zásada autonomie vůle – smluvní svoboda svoboda učinit nebo neučinit právní jednání, výběr adresáta, volba obsahu, volba formy Bdělým náležejí práva (Vigilantibus iura scripta sunt) Neznalost práva neomlouvá (Ignorantia iuris non excusat) Zásada ekvivalence (vyváženosti plnění) do ut des - dám, aby jsi dal do ut facias - dám, aby jsi konal facio ut des - konám, aby jsi dal facio ut facias - konám, aby jsi konal

Zásada právní jistoty -pacta sunt servanda v závazkovém právu -zákaz zpětného působení (tzv. retroaktivity) -ochrana práv třetích osob -ochrana dobré víry (bona fides, presumpce dobré víry - §7) (institut vydržení). Zásada zachovávání dobrých mravů (bonos mores) - zmírnění tvrdosti zákona Zákaz zneužívání občanských práv („zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany“ - § 8 OZ). Princip proporcionality - test proporcionality jako posuzování případů kolize základních práv (význam chráněného zájmu a rozsah způsobené újmy na majetku druhé osoby)

Zásady v OZ §§ 2-8 (1) Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. (2) Soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že a) každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí, b) rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany, c) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých, d) daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny, e) vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, a f) nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží. (3) Soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva.

Ochrana soukromých práv- především soud (§ 12), svépomoc (§ 14)

Věcná práva: Věcná práva jsou práva absolutní, působí erga omnes Zásada numerus clausus absolutních práv Právo vlastnické (ius proprietas), spoluvlastnictví Držba (possesio) Věcná práva k věci cizí (iura in re aliena)

Pojetí věci v právním smyslu je předmětem vlastnického práva - věci hmotné i nehmotné. (§ 489) Věc v právním smyslu (dále jen „věc“) je „vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí“ negativní vymezení věci: za věc nelze považovat lidské tělo ani jeho části a živé zvíře (u zvířat omezená použitelnost předpisů o věcech) Hodnotou věci, pokud ji lze vyjádřit v penězích, je její cena.

Dělení věcí podle OZ Hmotné a nehmotné Movité a nemovité Zastupitelné a nezastupitelné Zuživatelné a nezuživatelné hromadné

Nemovitosti: pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, věcná práva k nim (např. právo stavby), práva, která za nemovitou věc prohlásí zákon

Součást věci a příslušenství věci Součást věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být odděleno, aniž se tím věc znehodnotí Příslušenství věci je vedlejší věc vlastníka u věci hlavní, jejímž účelem je trvalé užívání společně s věcí hlavní

Zásada superficies solo cedit § 506 (1) Součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen "stavba") s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech. (2) Není-li podzemní stavba nemovitou věcí, je součástí pozemku, i když zasahuje pod jiný pozemek.

Vlastnické právo Předmětem vlastnického práva mohou být veškeré věci hmotné i nehmotné, které někomu patří Absolutní právo Působí „erga omnes“ na rozdíl od relativních vztahů (závazky), které působí „inter partes“ Základní lidské právo – čl. 11 LZPS

§ 1012 Vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

Obsah vlastnického práva: Právo věc držet (ius possidendi) Právo věc užívat (ius utendi) Právo s věcí nakládat (ius disponendi) Požívat plody a přisvojovat si přírůstky (ius fruendi)

Omezení vlastnického práva Vlastník se zdrží všeho, co působí, že nepřímé imise: (odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo …zvířata) vnikají na pozemek jiného vlastníka v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku v daném místě. Zakázané přímé imise Nově! Plody spadlé ze stromů na sousední pozemek náleží vlastníkovi sousedního pozemku Nově! Výzva k ořezání větví a kořenů přesahujících na pozemek souseda

Omezení vlastnického práva Nezbytná cesta Vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Vyvlastnění a omezení vlastnického práva (§1037 a násl.)

Ochrana vlastnického práva Vlastnické žaloby: Reivindikační (žaloba na vydání věci) Negatorní (zápůrčí) Žaloba na určení

Nabývání vlastnického práva Převod (Převodní smlouvy) X Přechod (smrtí FO) Do 31.12.2013: věci movité -předání a převzetí věci nemovité - vklad do KN !NOZ: ke změně vlastnického práva u movitých věcí dojde již samotnou účinností smlouvy (konsenzuální pojetí převodu) U nemovitostí zůstává stejná právní úprava

Nabývání vlastnictví Přivlastnění - věc, která nikomu nepatří, si každý může přivlastnit, nebrání-li tomu zákon nebo právo jiného na přivlastnění věci. Movitá věc, kterou vlastník opustil, protože ji nechce jako svou držet, nikomu nepatří. Opuštěná nemovitá věc připadá do vlastnictví státu. Nutno odlišit věci nalezené

Nabývání vlastnictví Nález Kdo věc najde, nesmí ji bez dalšího považovat za opuštěnou a přivlastnit si ji. Ztracenou věc vrátí nálezce tomu, kdo ji ztratil, nebo vlastníkovi proti úhradě nutných nákladů a nálezného. Není-li to možné, oznámí nálezce bez zbytečného odkladu nález obci, na jejímž území byla nalezena.

Nález skryté věci - o věci zakopané, zazděné nebo jinak skryté platí totéž, co o nálezu ztracené věci. Nálezci však nenáleží nálezné, když vlastník o úkrytu věci věděl.

Nabytí vlastnického práva Přirozený přírůstek: Přírůstek nemovité věci Naplavenina a strž Přírůstek movité věci Umělý přírůstek: Zpracování Smísení Stavba přestavek

Nabytí vlastnického práva vydržením Poctivý držitel může nabýt vlastnické právo vydržením. Podmínkou je nepřetržitý výkon držby, po dobu: tří let u věci movité, deseti let u věci nemovité. Splněním těchto podmínek dochází k nabytí vlastnictví ze zákona a není třeba žádného konstitutivního rozhodnutí státního orgánu.

Zánik vlastnického práva Zánik: absolutní relativní Opuštění věci Ztráta věci

Spoluvlastnictví Podílové spoluvlastnictví Bytové spoluvlastnictví Společné jmění manželů

Podílové spoluvlastictví Spoluvlastníky jsou ti, jimž náleží vlastnické právo k věci společně. Spoluvlastníci se považují za jedinou osobu a nakládají s věcí jako jediná osoba. Spoluvlastnický podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci (zlomek nebo procento)

Společné jmění manželů = to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů. SJM: zákonný režim smluvený režim režim založený rozhodnutím soudu

Zákonný režim SJM je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví,

Držba OZ - podrobnější úprava držby Držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe. splněny dva předpoklady: - faktická moc osoby nad věcí, - úmysl nakládat s věcí jako s vlastní Nastává u vlastníka Může nastat i u osoby, která je v dobré víře, že nabyla vlastnické právo k předmětu, který drží I u někoho, kdo věc odcizil nebo od vlastníka lstivě vylákal

Držba OZ - 3 typy držby – řádná, poctivá a pravá (+ opaky) Držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Poctivá držba - kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

Držba vlastnického práva Práva poctivého držitele: smí v mezích právního řádu věc držet a užívat ji, zničit nebo s ní i jinak nakládat, a není z toho nikomu odpovědný, náležejí mu všechny plody věci, jakmile se oddělí, užitky náhrada nutných nákladů na zachování podstaty věci, i účelně vynaložených nákladů

Věcná práva k věci cizí zatížení, resp. omezení práv vlastníka věci s převodem vlastnictví k této věci se převádí i právo, které na věci vázne Druhy věcných práv k věci cizí: právo stavby věcná břemena, členěná v OZ na služebnosti a reálná břemena zástavní, resp. podzástavní právo, zadržovací (retenční) právo

Právo stavby zásada - stavba je součástí pozemku (superficies solo cedit) § 506 OZ pozemek je věc hlavní – stavba je součástí Právo stavby - jako věcné právo s povahou nemovitosti zatěžuje cizí pozemek tak, že osoba, jíž toto právo přísluší (stavebník), je oprávněna mít na tomto pozemku stavbu. P.s. = právo dočasné, max. na 99 let, smlouvou - pak vklad do KN Děditelné, převoditelné, lze zatížit Stavebník má předkupní právo k pozemku a vlastník pozemku má předkupní právo k právu stavby.

Právo stavby se nabývá: Smlouvou – vklad do KN Vydržením Stanoví-li zákon – rozhodnutím státního orgánu Může být zřízeno bezplatně nebo za úplatu – stavební plat

Věcná břemena NOZ obnovuje dřívější rozdělení věcných břemen na: služebnosti, která vlastníka věci zavazují něco strpět, zdržet se něčeho, (pasivní), nejsou omezeny jen na nemovitosti reálná břemena, která zavazují vlastníka věci k tomu, aby ve prospěch jiné osoby něco aktivně konal.

Nabytí služebnosti smlouvou, pořízením pro případ smrti, vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena, Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem

Věcná břemena § 1029 a násl. - Nezbytná cesta – omezení vlast. p. § 1257 a násl. Služebnosti pozemkové - služebnost inženýrské sítě, Opora cizí stavby Služebnost okapu Právo na svod dešťové vody Právo na vodu Služebnost rozlivu Služebnost stezky, průhonu a cesty Právo pastvy

Služebnosti osobní Služebnosti užívacího a požívacího práva Služebnost bytu

Zástavní právo slouží k zajištění dluhu má věcnou povahu Poskytnutím zástavy dává zástavce věřiteli záruku za splnění povinnosti dlužníka. Pokud dlužník svůj dluh řádně a včas nesplní, může se věřitel uspokojit z výtěžku prodeje zástavy. Zástavní věřitel, zástavní dlužník (vlastník zástavy), zástavce

  zástavní právo Zástavou může být každá věc či jiná majetková hodnota, s níž lze obchodovat, (např. věci movité, nemovité, obchodní závod, průmyslová práva, pohledávka, podíl v korporaci, cenné papíry, účet vlastníka zaknihovaných cenných papírů) „budoucí zástavní právo“ zapsáno již předem do veřejného seznamu či do rejstříku zástav – věc, která ještě není ve vlastnictví dlužníka zastavení cizí věci v zastavárenském závodu, věci ztracené, ukradené, § 1344 OZ

Zástavní právo - vznik Nejčastěji smlouvou - NOVĚ – písemná forma pokud to zákon výslovně stanoví (např. zastavená movitá věc není odevzdána zástavnímu věřiteli, nemovitosti + další podmínky Je-li podmínkou vzniku zástavního práva jeho zápis do rejstříku zástav (§1319), musí mít zástavní smlouva formu veřejné listiny (§3026).

Zadržovací právo kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat. Zajistit lze i nesplatný dluh: nezajistí-li dlužník dluh jinak, ač jej podle smlouvy nebo podle zákona zajistit měl, prohlásí-li dlužník, že dluh nesplní, nebo stane-li se jinak zřejmým, že dlužník dluh nesplní následkem okolnosti, která u něho nastala